Nestoru slovenskému Jiřímu Palkovičovi – Ľudovít Štúr

Nestoru slovenskému Jiřímu Palkovičovi – Ľudovít Štúr

Zavívaly větry,
padly deště valné,
vystoupily vody,
vystoupily kalné.
Uhání se časy,
jako větry plují,
a na větrech mraky.
co kraj potopují.

Na dolině z dubů
háj urostlý stojí,
duby s roky rostou,
počet jích se dvojí.
Než napadly větry
na ty háje plody,
větry mnohé strhly
a schvátily vody.

Dorážejí větry
a háj osamivá,
upadají duby,
voda je porývá.
Opustneš-li celý,
roztomilý háji,
a necháš-li poustku
ve tvém rodním kraji?

Opadaly duby,
dolů vodou plynou:
tak tvé, kraji, všecky
s časem krásy zhynou.
Jen jeden dub ještě
jest utěchou tvojí;
větry na něj dují,
než jak skála stojí.

Ryjí vody valné
a vichrů přibývá,
dub se na porvané
smutně dolů dívá.
Sletíš-li s tvé výše
do proudu, i ty-li?
Již tě, dube statný,
všecky opustily.

Navály se větry,
naryly vod toky,
mnohé ušly doby,
dlouhé ušly roky.
Ale dub jen stojí,
jako stojí skály;
darmo ryly vody,
darmo větry vály.

Uhání se časy
a dub se rozkladá,
v zourodněnou zemi
símě jeho padá.
Vyrostají dubce,
šumí zase strání
a dub je okrývá
a od vichrů brání.

A tak se jím těší,
tak se jím usmívá
a jej dubců vánek
lehounký ovívá;
blahořečí Tobě,
že si byl nezvratný,
pokolení Tater,
Palkoviči statný!

(Tatranka II, 1842, 4, s. 7-9.)

Báseň bola pravdepodobne venovaná prof. Palkovičovi pri príležitosti jeho narodenín.