Karen Horney
Karen Horney (1885-1952)
- Sociokulturní teorie osobnosti
-
Psychoanalytička a psychiatrička německého původu
- První žena, které bylo dovoleno studovat medicínu na univerzitě
ve Freiburgu
- 5letý výcvik v Berlínském psychoanalytickém institutu
→ zde začíná
psychiatrická kariéra
- Odjíždí do USA, pracuje v Chicagském psychoanalytickém institutu.
- Pro kritiku a
diferenciaci od Freudovy doktríny diskvalifikovaná → roku 1941 zakládá tedy Americký institut psychoanalýzy
Sociokulturní teorie osobnosti
· Uznává základní rysy psychoanalýzy, ale klade
hlavní důraz na úlohu kultury a společnosti v rozvíjení osobnosti i ve vzniku neuróz.
· Odmítá
některá Freudova tvrzení - generalizování biologických faktorů, pansexualismus (lidské jednání založené na
sexu), předurčující roli dětství, ale i strukturální dělení psychiky na ID, EGO, SUPER-EGO → považována za stoupence
neofreudismu
· Život v USA a diskuze s Frommem, Meadovou, Sullivanem → společné přesvědčení o
hlubokém vlivu sociokulturních podmínek na vývoj a fungování individua.
Neurotická
osobnost
- Člověkem hýbají navzájem neslučitelné nevědomé pohnutky → směřování k bezpečí a
směřování ke spokojenosti
- Pohnutky jsou nevědomé, afektivní a mají emocionální povahu
- Vzniká
mezi nimi konflikt → potlačení jedné z pohnutek → ochranný mechanismus EGA-
přesvědčení, že pohnutka neexistuje
- Tyto potlačené impulsy, cíle, potřeby pronikají zamaskovaně do vědomí již od
dětství a určují, zda bude člověk neurotický, nebo normální a jsou též základem, na němž si člověk vytváří představy o sobě
samém
- Bojovat s vnitřními konflikty lze jejich dovedením do vědomí pomocí Freudových metod
(výklad snů, volná asociace)
- Kultura zesiluje nevědomé vnitřní drama tím, že na jedné straně stimuluje potřeby a na
druhé vytváří omezení (ekonomické, etické..), které tyto potřeby potlačují
Vývoj osobnosti
- při
formování osobnosti jsou důležité:
· dětské zážitky (odmítá Freudovo pojetí psychosexuálních vývoj.
stádií)
· ranný vztah mezi dítětem a rodiči
Dvě základní potřeby dítěte:
-
Potřeba satisfakce, uspokojení – základní fyziologické potřeby
- Potřeba bezpečí –
cítit se potřebným, milovaným, chráněným před nebezpečným světem → závislost na rodičích, uspokojují potřebu
bezpečí → vývoj zdravé osobnosti. Rodiče bránící potřebě bezpečí → vývoj abnormální osobnosti
-
Potřeba bezpečí může být frustrována chováním rodičů (př: netečnost, preferování sourozence, nespravedlivé tresty,
přehnanou ochranou dítěte..atd.) → důsledkem je utváření postoje nepřátelství u dítěte → vzniká konflikt mezi závislostí na
rodičích a odporem k nim (pocit bezmocnosti, strachu, lásky a viny). Potlačené pocity odporu později dítě
využívá ve všech vztazích s ostatními lidmi.
- Díky frustraci potřeby bezpečí prožívá dítě základní úzkost: pocit,
že je izolované a bezmocné vůči potencionálně nepřátelskému světu.
- Pojem Horneyové – ZÁKLADNÍ ÚZKOST –
intenzivní a pronikavý pocit nejistoty
- Neurotické chování nachází v narušeném vztahu ,,rodič – dítě“.
- Dítě s nadměrnou základní úzkostí se stává neurotickým.
Obranné strategie proti úzkosti, aneb přehled neurotických potřeb:
→ Uvedené potřeby jsou
neurotickými, když se osoba nenasytným a neflexibilním způsobem v životě orientuje pouze na jednu z nich. Zdravý jedinec používá
plynule více těchto potřeb, dle situace.
→ Těchto 10 neurotických potřeb Horneyová seskupuje do tří kategorií.
Tři
interpersonální strategie
→ sloužící k minimalizaci pocitu úzkosti, vytvořených v dětství
→ vysoce
ohrožené dítě – používá upjatě pouze jednu strategii
→ duševně zdravé dítě – spontánně a
přirozeně používá všechny tři strategie
1. Tíhnutí k lidem
- typické pro povolný osobnostní
typ -,, když se poddám, nemohu být poškozen“
- chce být potřebným, milovaným, chráněným, vedeným
- vstupuje do
vztahů s druhými, aby se zbavil pocitů osamělosti, bezmocnosti
- povolnost maskuje potlačenou potřebou agresivity (vztek, zlost,
hostilita)
2. Oddalování se od lidí
- typické pro uzavřený osobnostní typ, do sebe se
stahující ,,když se stáhnu, nemůže mi být ublíženo“
- touha po soukromé nezávislosti a soběstačnosti
- nechce být
emocionálně spjat s druhými
- vyúsťuje do povrchních požitků a radosti, soustředění sám na sebe
3. Směřování
proti lidem
- hostilní (nepřátelský) typ osobnosti → tendence dominovat, ovládat a vykořisťovat druhé -
,,když mám moc, nikdo mi nemůže ublížit“
- předpoklad, že i ostatní jsou agresivní a život je bojem všech proti všem
-
chování, situace, vztahy posuzuje z hlediska, co z toho může mít
- jedná i zdvořile a přátelsky → vše kvůli dosažení kontroly
a moci nad druhými
- směřuje ke zvýšení osobní prestiže, sociální pozice, velké ambice
Psychologie
ženy
- sociokulturní přístup – vliv společnosti
- proti ,,závisti penisu“ (Freud) staví ,,závist
lůna“
- zdůrazňuje: ženy mají pocity méněcennosti, z důvodu ekonomické, psychické závislosti na mužích, historicky s ženami
jednáno jako s druhořadými občany, nemají stejná práva, chtějí mít stejná privilegia jako muži, což není závist penisu, ale síla,
odvaha, úspěch, sexuální svoboda a kariéra
EGO dle Horneyové
- Pravé JÁ – obsahuje
možnost růstu, základ seberealizace
- Aktuální JÁ – představuje opovrhované JÁ, osobnost takovou,
jaká právě je
- Ideální JÁ – neurotická utkvělá představa založená na přáních, jací bychom měli
být abychom mohli žít s ,,Pravým JÁ“ – potřebuji zvládnout 3 základní strategie interakce s lidmi
SUPER-EGO = ,,MĚL BYCH“ → honba za svým Ideálním JÁ
Zones.sk – Zóny pre každého študenta