Památka mého města – Rovenská zvonice

Památka mého města – Rovenská zvonice

Největší a nejnavštěvovanější památkou mého města je dřevěná zvonice, proto se stala terčem mé slohové práce. Dřívější zvonice vyhořela za náboženských bouří třicetileté války, v r. 1629. Tehdy tu vzniklo povstání rovenských a okolních luteránů proti rejtarům, kteří chtěli časně zrána 9. srpna městečko obsadit, aby tu mohl jezuitský misionář P. Matěj Burnatius z Jičína vykonat misie. Již následujícího roku 1630 byla shořelá zvonice znovu vystavěna a byly pořízeny dva nové zvony, které ulil mistr zvonař Martin Schrötter z Hostinného. Třetí, nejmenší zvon byl pořízen v r. 1639.

Dřevěná stavba spočívá na osmiboké kamenné podezdívce. Na první pohled to asi nepoznáte, ale skládá se ze dvou stavebních koster. Jedna nese plášť a střechu samotné zvonice a druhá váhu zvonů. Uvnitř je ochoz pro návštěvníky. Ke zvonům vede 33 schodů, což symbolizuje život Ježíše Krista dlouhý 33 let. Až při pohledu na zvony pochopíte, čím je rovenská zvonice zvláštní a jedinečná. Jak už bylo předesláno, její zvony jsou upevněny obráceně, než je obvyklé, tedy srdcem vzhůru.

Přesný důvod nikdo nezná, ale podle jedné z legend za to může vrchnost, která tak chtěla rovenským znemožnit svolávat se pomocí zvonů k rebeliím. Podle jiné verze je to nápad samotných obyvatel městečka – obrácené zvony totiž připomínaly husitský kalich a symbolizovaly jejich příslušnost k protestantské víře. Pravda bude nejspíš někde jinde. Je možné, že zvony získaly svůj přívlastek „rebelantské“ právě proto, že je kdosi naschvál připevnil obráceně, a legendy se objevily až dodatečně.

Tyto zvony se jmenují:

Jan Křtitel - výška 75 cm; průměr 1,10 m; váha12 q 
Václav - výška 110 cm; průměr 1,29 m; váha 15 q
Jiří - výška 59 cm; průměr 85 cm; váha 9 q

Zvony jsou vyladěny v trojzvuk e' , fis' , ais'. Zvoní se takto: zvoník se zachytí pravou rukou za držadlo v trámu, druhou odstraní tyč, kterou je zvon upevněn, takže se zváhne dolů a letí zase vzhůru. Neotočí se však dokola kolem své osy; než dosáhne vrcholného bodu, padá zase zpět. Aby se nezastavil, šlape zvoník na dřevěný krk zvonu a tak ho stale rozhupuje, aby zase letěl vzhůru. Teprve když se vyzvánění blíží ke konci, přišlápne zvoník silněji, zvon se roztočí kolem osy a tu jej zvoník zachytí v nejvyšší kolmé poloze tak, že postaví nohu na příčné podpěradlo, přistaví na ně opět tyč a tak je zvon zase upevněn.

Zvony nebyly ani za první, ani za druhé války zrekvírovány. Jejich hlas byl vysílán rozhlasem r. 1934 a zvonění bylo filmováno v “Aktualitě” r. 1941.
V současné době je zvonice přístupná pro veřejnost od června do září a v květnu a říjnu je přístupná jen po telefonické domluvě. Rovenská zvonice je asi největším tahákem turistů do Rovenska. Její návštěvu bych doporučil všem co mají rádi historii ale i těm co mají rádi světové rarity.